Další díl ze série debat na TN.cz s kandidáty do Evropského parlamentu se věnoval tématu Evropské komise. Po deseti letech do ní zamíří nový český zástupce. O důležitosti tohoto úřadu spolu diskutovali Martin Hlaváček (ANO), Luděk Niedermayer (SPOLU), Martin Dvořák (STAN), Marcel Kolaja (Piráti), Petr Mach (SPD a Trikolora), Jarmila Dubravská (Stačilo!), Petr Macinka (Přísaha a Motoristé sobě) a Vladimír Špidla (SOCDEM).
„Mám rád citát Václava Havla, že Česko je moje vlast a Evropa je vlast našich vlastí.“
„Zcela jistě je Óda na radost správně vybrána pro reprezentaci jednotné Evropy.“
„Přímočaré vyznání pocitu viny Němců, jež explicitně uvedl prezident Frank-Walter Steinmeier, považuji za nesmírně důležitou katarzi.“
Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák převzal po dohodě s Úřadem vlády České republiky a vedením Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro záštitu nad akcí s názvem Berlínští filharmonikové na Kampě. Ve vládě má Dvořák na starosti agendy spojené s obecným fungováním Evropské unie a evropské politiky, které přesahují působnost jednotlivých ministerstev. Každý měsíc reprezentuje Česko na Radě pro obecné záležitosti. Spolu s ministry z ostatních členských států EU připravuje jednání Evropské rady, řeší víceletý rozpočet nebo i rozšíření Evropské unie.
Po dohodě s Úřadem vlády České republiky a vedením festivalu Pražské jaro jste převzal záštitu nad akcí s názvem Berlínští filharmonikové na Kampě. Jistě s velkou radostí a navíc v symbolickém spojení oslav dvacátého výročí vstupu České republiky do Evropské unie…
Slavnostní koncert České filharmonie s jejím šéfdirigentem a hudebním ředitelem Semjonem Byčkovem k dvacátému výročí vstupu České republiky do Evropské unie ve Dvořákově síni Rudolfina, přenášený v přímém přenosu 30. dubna i Českou televizí, byl neskutečně nádherný, ale s ohledem na posluchače se jednalo o jistou výběrovou a exkluzivní záležitost.
Velmi se mi líbil nápad vedení 79. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, že slavnostní zahajovací koncert Berlínských filharmoniků s jejich šéfdirigentem a uměleckým ředitelem Kirillem Petrenkem bude 12. května vysílán v přímém přenosu ze Smetanovy síně Obecního domu nejen v České televizi, ale i v plenéru parku Kampa.
Je krásné, že se pořadatelé festivalu rozhodli, instalovat do přírodního areálu velké obrazovky, což bylo z mého pohledu atraktivní. Všichni na Úřadu vlády jsme si totiž velmi přáli, aby akce k dvacátému výročí vstupu České republiky do Evropské unie nebyly jen salónní diskuse.
Cyklus symfonických básní Má vlast Bedřicha Smetany, kterým se festival tradičně zahajuje, je úžasné erbovní dílo. Stále oslovuje velké množství lidí. S ohledem na oslavy jubilejního členství Česka v Evropské unii se mi líbila myšlenka akcentovat koncert v této spojitosti se symbolikou spolupráce různých kultur a národností.
Každý měsíc reprezentujete Česko na Radě pro obecné záležitosti. Spolu s ministry z ostatních členských států Evropské unie připravujete jednání Evropské rady. Jak vnímáte pojem vlast?
Vlast a vlastenectví je velké téma, které v diskuzích o Evropské unii, spolupráci a integraci, bývá zneužíváno a dezinterpretováno. Mám rád citát Václava Havla, že Česko je moje vlast a Evropa je vlast našich vlastí.
Oficiální hymnou Evropské unie se stala Óda na radost z Deváté symfonie Ludwiga van Beethovena. Jaký při jejím znění máte pocit?
Vždy jsem Ódu na radost Ludwiga van Beethovenacítil nadčasově. Ze zajímavosti jsem se seznámil s více překlady díla. Když jsem byl velvyslancem v Kuvajtu, dohodli jsme se s kolegy z ostatních evropských zemí, že recepce každé země bude začínat nejdříve zněním hymny daného státu a pak hymny Evropské unie. Hudba je nástrojem, který umožňuje porozumět si mezi národy beze slov, navíc je povznášející a nabíjí nás pozitivními emocemi. Zcela jistě je Óda na radost správně vybrána pro reprezentaci jednotné Evropy.
V roce 2012 získala Evropská unie Nobelovu cenu za mír…
Ano, ovšem v současnosti cítíme nárůst nacionalistických tendencí, nežádoucí a nechtěné nebezpečí, což není příliš potěšující. Evropská unie buď tlaky nebezpečných ideologií ustojí, anebo přestane existovat. Neumím si ovšem představit, jak by jednotlivé státy v současnosti – po určité své zkušenosti z minulosti – byly schopny, stavět se ke světové konkurenci. Ať už se jedná o konkurenci asijských diktatur či výrobců, anebo v otázkách zabezpečení obrany, demokracie a svobody každého jejího státu. Mnohem snadněji zvládneme vše společně, než každá země zvlášť. A je možné, že právě snahy o rozbití Evropské unie jsou vedeny právě z asijských diktatur, kterým příliš vadíme jako moře demokracie svobody.
Jak jste rozvíjel svůj vztah ke klasické hudbě?
Ke klasické hudbě jsem si našel vztah v průběhu dětství a dospívání. V Pardubicích, kde jsem vyrůstal a studoval na gymnáziu, jsem byl členem Hudební mládeže. Navštěvoval jsem rád koncerty Komorní filharmonie Pardubice, jejímž šéfdirigentem byl tehdy famózní Libor Pešek. Orchestr za jeho řízení zažil zcela jistě své vrcholné období. Jejich společné koncerty se staly pro mne již tehdy hudebním svátkem.
U nás doma zněla často klasická hudba, protože tatínek byl jejím velkým milovníkem a rád poslouchal především díla Richarda Wagnera, Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany. Maminka si zase oblíbila tvorbu Leoše Janáčka. V současnosti je pro mne klasika alternativou k profesnímu a společenskému šumu, který mne obklopuje. Mám k ní velmi kladný vztah, protože se při jejím poslechu vnitřně na sebe soustředím, vnímám její emoce a mnohdy i příjemnou atmosféru.
Když jsem byl primátorem Hradce Králové, stál jsem u zrodu festivalu Jazz Goes to Town. Jazz jsem si postupem času velmi oblíbil a momentálně plánuji navštívit skvělý jazzový klub Django v New Yorku.
Libor Pešek
V New Yorku jste působil v letech 2012 až 2017 na Generálním konzulátu České republiky. Které kulturní instituce jste nejraději navštěvoval, když jste zastával post generálního konzula?
V období mého pětiletého profesního období v New Yorku jsem velmi rád navštěvoval Metropolitní muzeum a Muzeum moderního umění. Obě instituce vždy navštívím s nadšením. Úžasné vzpomínky mám rovněž na mnohá představení Metropolitní opery, přičemž jsem rád, že se mi letos na jaře podařilo s mým synem Adamem naplánovat si srovnání opery Carmen Georgese Bizeta v režii Grischy Asagaroffa v Národním divadle v Praze na jedné straně a v režii Carrie Cracknell v newyorské MET. Dodnes s radostí navštěvuji také jazzové kluby na Manhattanu.
Je zajímavé, že Spojené státy a Evropská unie mají podobná hesla. Státní znak Spojených států amerických má ve svém vyobrazení heslo „E pluribus unum“ a Evropská unie užívá podobné motto „In varietate concordia.“ Idea jednotné rozmanitosti je inspirativní pro oba kontinenty…
Když jsem žil delší dobu v USA, cítil jsem, že Evropané měli k sobě blíže, prostě jsme si více rozuměli. Ať jsme chtěli nebo nechtěli, vždy se jednalo, řekl bych sportovní nadsázkou „o hokejovou konfrontaci“ porovnávání evropského a amerického pohledu, kdy jsem si více uvědomoval evropskou identitu, protože jsme byli propojeni nejenom institucionálně, ale i tradicí, společnou kulturou a historií.
I když se Evropa vyvíjela jinak než Amerika, sdílíme přesto s Američany nějaké hodnoty i nějakou kulturu, křesťanskou i židovskou tradici. Během pobytu v Americe jsem si definoval pro sebe základní hodnoty obou společností a myslím si, že Evropa má nejvyšší hodnotu solidaritu a Amerika svobodu.
Samozřejmě, jak si každý zachovává část své identity a nese část své kultury, vytváří také trochu prostředí pro případné střety, protože kultury nejsou vždy úplně kompatibilní. Představy o tom, co je správné a nesprávné, mohou vyvolávat určité tenze ve společnosti. A pak je užitečné, když není střet, ale setkávání kultur. Zcela určitě je nejprospěšnější, když společně koexistuje co nejvíce kultur, aby nikdo neměl dominantní roli a pocit, že správná jen jeho kultura, která určuje tón a všichni ostatní ji musí přijmout.
Ve své kariéře jste prokázal mnoho solidarity a za svou pomoc jste získal i řadu ocenění, například medaili NATO za pomoc při rozšíření NATO, Cenu Celestýna Opitze za humanitární a rozvojovou činnost v Kosovu i Iráku, a za celoživotní postoj vůči službě lidem a společnosti. Obdržel jste také zlatou Janskou plaketu pro dobrovolné dárce krve.
Velmi mne naplňuje, když mohu být lidem užitečný. Velkou profesionální výzvou byla pro mne například má mise v Kosovu, kde jsem z pozice administrátora, člena mise OSN pro poválečnou obnovu, měl na starosti rekonstrukci měst Istog a Gjakovä a rozvoj regionu Pejë. O svých zážitcích bych mohl hovořit dlouho, popsal jsem je více v knize Kosovo na vlastní kůži. Ocenění je skutečně dlouhá řada. Těší mě, že jste si dala práci je dohledat. Mě skutečně baví být užitečný, tak snad všechno dávalo nějaký smysl.
Před zahájením Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro s Berlínskými filharmoniky, přijel do Prahy na pozvání prezidenta republiky Petra Pavla ve dnech 29. a 30. dubna na oficiální návštěvu České republiky prezident Spolkové republiky Německo Frank-Walter Steinmeier, který vystoupil i ve Španělském sále Pražského hradu na slavnostní konferenci „20 let Česka v EU: Vize pro rozšířenou Evropu.“ Jak se vám líbil projev německého prezidenta?
Projev německého prezidenta jsem si opravdu užil, jednak z pohledu evropské dimenze a jednak pro jeho vyjádření úcty a respektu k tomu, co Češi v Evropské unii dokázali. Nejvíce jsem ocenil, když poněkud odbočil od tématu, a opravdu jednoznačně pojmenovával vinu Německa na tom, co se v Evropě v minulém století odehrálo. Přímočaré vyznání pocitu viny Němců, jež explicitně uvedl prezident Frank-Walter Steinmeier, považuji za nesmírně důležitou katarzi.
Němci se téměř osmdesát let omlouvají za svoji vinu, jsou pokorní a kají se, co světu provedli a snaží se to odčinit. Naopak Rusové se stále domnívají, že nejsme dost vděční, že nás zachránili před kontrarevolucí, což je ruský narativ, který se nezměnil. A kdo ví, jestli se někdy změní?
Pravda je, že v období prezidenta Sovětského svazu Michaila Gorbačova trochu přišla omluva, ale v současnosti se už o tom v Rusku vůbec nemluví. Na ruské straně není pokora. Přímočaré vyznání pocitu viny Němců v projevu německého prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera bylo správnou cestou, jak staré křivdy nahradit, překonat, jak se s nimi vyrovnat a vypořádat. Domnívám se, že nám Čechům občas chybí odvaha pojmenovat naše staré hříchy.
Když jsem byla na slavnostní konferenci ve Španělském sále, nelíbilo se mi, že nikdo z českých politiků ve svých proslovech, ani z českých účastníků v diskusi, nezmínil prezidenta Václava Havla. Německý prezident Frank-Walter Steinmeier, stejně jak ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ve své videozdravici ke konferenci, tak i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen v proslovu na zahájení slavnostního koncertu České filharmonie ve Dvořákově síni Rudolfina na Václava Havla s úctou vzpomenuli…
Váš názor si neodvažuji hodnotit, ale mám pocit, že zde již není ostentativní odstup od Václava Havla, který vyzařovali předchozí prezidenti, zejména Václav Klaus, v jehož případě se jednalo až o osobní nepřátelství, které určitě poznamenalo vztahy v české politice na dlouhou dobu. Situace se již mění, prezident Petr Pavel i premiér Petr Fiala občas Václava Havla citují. Jeho odkaz se již smí opět akcentovat, což je určitě dobře.
Odkaz Václava Havla jsme ostatně vtiskli i do motta historicky druhého českého předsednictví v Radě Evropské unie v roce 2022, jež bylo „Evropa jako úkol“. Svým stejným názvem odkazovalo na Havlův projev, který prezident pronesl 15. května 1996 v Cáchách při předávání Ceny Karla Velikého. Ale však víte, jak jsou Češi citliví na zbožňování a modlářství? Možná i proto se držíme všichni trochu zpátky. A přiznám se, že já také, když používám ve svých proslovech jeho citace.
Odkaz prezidenta Václava Havla v zahraničně politickém směřování České republiky je nezpochybnitelný a nesmí se ztratit z naší politiky. Velmi se mi líbilo, když premiér Petr Fiala zdůrazňoval ve Španělském sále i ve Dvořákově síni Rudolfina ve svých proslovech, abychom se zbavili termínu postkomunistické země.
S myšlenkou premiéra Petra Fialy velice souhlasím, ovšem obávám se, že termínu postkomunistické země se nelze zbavit úplně rychle. Buďme k sobě upřímní, přece jen, naše kulturní a politické dědictví několika dekád komunistického systému je stále ještě znát… Má generace šedesátníků strávila půlku svého života v nesvobodě, což poznamenalo naše způsoby uvažování i myšlenkové stereotypy. Snažím se jich ovšem dlouhodobě zbavit. Pro mne je v současnosti největší nadějí dospělá generace dvacetiletých, kteří se narodili již v době existence Evropské unie a mají jiný způsob nazírání a vnímání světa.
Ve své kariéře jsem vedla v průběhu deseti let tři rozhovory s režisérem Milošem Formanem a pro zajímavost s ohledem na historii České republiky si vybavuji jeho názor, že naší zemi bude trvat padesát let než se osvobodí.
Domnívám se, že měl Miloš Forman pravdu. Jeho odhad byl správný a přesný. Ostatně i prezident Tomáš Garrigue Masaryk předpovídal stejnou dobu v podobném kontextu pro naši vlast. V listopadu uplyne pětatřicet let od sametové revoluce. Padesát let vychází na obměnu generací, kdy se konečně zcela osvobodíme a ke kormidlu se dostanou lidé, kteří nejsou zatíženi minulostí.
Ráda jsem slyšela v Praze na tiskových brífincích francouzského prezidenta Emmanuela Macrona i německého prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera jejich uznání České republice. Ve srovnání s dobou před dvaceti lety výrazně přispěla k posílení našeho státu dle mého názoru Evropská unie.
Zcela nepochybně. Naučili jsme se vyjednávat a být seriózním, uvěřitelným a respektovaným partnerem. Nejsme nějakým nováčkem v soutěži, který ještě neví, jak se hraje. Jdeme správným směrem a ve vztazích k silným zemím se stáváme rovnocenným partnerem.
………………………
Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (*1956)má ve vládě na starosti agendy spojené s obecným fungováním Evropské unie a evropské politiky, které přesahují působnost jednotlivých ministerstev. Každý měsíc reprezentuje Česko na Radě pro obecné záležitosti. Spolu s ministry z ostatních členských států EU připravuje jednání Evropské rady, řeší víceletý rozpočet nebo třeba rozšíření EU.
Po dokončení studia na pardubickém gymnáziu nastoupil na obor finance na Vysoké škole ekonomické v Praze, který zakončil titulem inženýr. Po studiích se stal ekonomem na podnikovém ředitelství Východočeského průmyslu masného. Po konfliktech s komunistickým režimem byl převeden do technického úseku a do výroby. V listopadu 1989 s přáteli zakládal Občanské fórum v Hradci Králové, kde nesl zodpovědnost za ekonomickou sekci.
V roce 1990 byl zvolen prvním porevolučním primátorem Hradce Králové, funkci se mu v dalších komunálních volbách podařilo obhájit a zůstal v ní až do roku 1998. Zároveň působil také v předsednictvu Svazu měst a obcí ČR, ve kterém se později stal jeho místopředsedou.
Následovalo jeho první zahraniční vyslání. V říjnu roku 1999 vyjel na dva a půl roku do Kosova jako člen mise OSN pro poválečnou obnovu. Měl na starosti rekonstrukci měst Istog a Gjakovä a rozvoj regionu Pejë. Zážitky z této mise popsal v knize „Kosovo na vlastní kůži“, která vyšla s předmluvou Václava Havla v roce 2001. Následně se v roce 2003 přesunul do Iráku, kde pracoval na ustavení dočasných místních samospráv v provinciích na jihu země. Posléze působil v administrativním týmu Rady pro mezinárodní koordinaci v Bagdádu, v níž se později stal zástupcem ředitele odboru pro koordinaci dárců.
Po návratu z Iráku začal pracovat pro Ministerstvo zahraničních věcí. Jako pozorovatel Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě odletěl na podzim 2004 na Ukrajinu monitorovat průběh prezidentských voleb v době takzvané oranžové revoluce. V lednu 2005 byl vyslán na naši ambasádu ve Washingtonu D. C., kde pracoval v obchodně-ekonomického úseku a po dvou letech se stal jeho vedoucím. Po návratu do Čech v roce 2009 působil na Ministerstvu zahraničních věcí, kde byl ředitelem odboru dvoustranných ekonomických vztahů a podpory exportu. Ve funkci zůstal do srpna 2012, kdy znovu vyjel do USA, tentokrát jako generální konzul na konzulátu v New Yorku.
Odtud se v roce 2017 přesunul na post velvyslance do Kuvajtu, kde měl na starosti Kuvajt a Katar. Od června 2021 působil v Praze jako náměstek ministra zahraničních věcí. V květnu 2023 se stal ministrem pro evropské záležitosti.
Je držitelem medaile NATO za pomoc při rozšíření NATO, Ceny Celestýna Opitze za humanitární a rozvojovou činnost v Kosovu a Iráku, a za celoživotní postoj vůči službě lidem a společnosti, Zlaté pamětní medaile Vysoké školy pedagogické v Hradci Králové za zásluhy o rozvoj vysoké školy, Bronzové a Stříbrné pamětní medaile Univerzity Karlovy za zásluhy o rozvoj vědy, kultury a školství, Pamětní medaile Vojenské lékařské Akademie Jana Evagelisty Purkyně za zásluhy o rozvoj vojenského lékařského školství a také Medaile A. G. Bella za rozvoj telekomunikace v ČR. Je také nositelem zlaté Janského plakety pro dobrovolné dárce krve.
Foto: Čf / Petr Kadlec, z archivu a Facebooku M. Dvořáka, Pražské jaro / Zdeněk Chrapek
Evropo, pro tebe všecko. Nebo ne? Diskuse eurokomisařky Věry Jourové, místopředsedkyně Evropské komise, ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka (STAN) a poslankyně Marie Pošarové (SPD). Tématem byla spolupráce na evropské úrovni a úžeji současné vztahy zemí V4, podrobnější zhodnocení hlasování o migračním paktu a postoj ČR k němu. Dále jak bude vypadat Evropa po volbách do Evropského parlamentu a jaké jsou možnosti reformy evropských struktur. Dalším tématem je účinnost sankcí EU a národního sankčního seznamu vůči Rusku. To a další zajímavé informace se dozvíte na následujícím odkazu.
Jak hodnotí Martin Dvořák dvacetileté členství České republiky v Evropské unii. V neformáním rozhovoru ve Snídani s Novou na tv.nova.cz. Rozhovor začíná ve 22. minutě.
Česká republika se při vstupu do Evropské unie zavázala k přijetí eura, a to, že svůj závazek dosud neplní, je podle ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka (STAN) ostudou. Člen vlády to řekl ve vysílání CNN Prima NEWS. Zmínil také hlavní výhody, které by přijetí nové měny přineslo.
„Důvodů pro přijetí eura je spousta, a jsem rád, že se v tuto chvíli vede tato debata. Euro má celkem dvacet zemí EU a dalších pět zemí, které jsou v Evropě a nejsou v Unii, a spokojenost s touto měnou přesahuje šedesát procent,“ nastínil Dvořák.
Euro by podle ministra Česku přineslo hned řadu benefitů. „Jsou to například desetimiliardové náklady spojené s tím, že v Česku neustále měníme mezi korunami a eurem. A že musíme udržovat neustále nějaké rezervy na krytí kurzových rizik, a to jsou nepochybně zvýšené náklady,“ sdělil s tím, že by s eurem odpadla i velká část administrativní zátěže.
Česko ve středu slaví výročí 20 let v Evropské unii. Oslavy jsou třeba na pražském Střeleckém ostrově, vláda na ně nedala ani korunu. Rozhodnutí podle ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka (STAN) dávalo smysl zejména kvůli probíhající kampani před eurovolbami. „Byla obava, že ti, kteří pro EU zrovna neholdují, by to označili za zneužití peněz na propagaci,“ řekl v rozhovoru pro Radiožurnál.
Připomíná si Česko dostatečně toto výročí, když na něj z rozpočtu nešly žádné peníze? Já bych to takto nechtěl hodnotit. Už jsem to několikrát vysvětloval. Rozhodnutí vlády neposkytnout v tuto chvíli peníze ze státního rozpočtu na oslavy dávalo smysl vzhledem k tomu, že současně běží kampaň pro volby do Evropského parlamentu.
Byla obava, že ti, kteří pro Unii zrovna neholdují nebo mají přímo v programu její opozici nebo vystoupení, by to označili za zneužití peněz nás všech pro propagaci jenom jedné části názorů politického spektra.
Já jsem to respektoval, i když jsem z toho neměl radost. Dostal jsem příslib, že v případě, že by bylo dostatek prostředků, tak bychom to po volbách mohli ještě zvýraznit nějakou větší plošnou akci, třeba formou plakátů nebo něčeho takového.
Na druhé straně musím říct, že tady mám před sebou list s více než stovkou akcí, které už přijali logo oslav: Tvoříme Evropu již 20 let.
Spolupráce s nimi je skutečně skvělá. Oslovili jsme kulturní instituce, regionální krajské úřady, městské úřady, muzea a školy a další. Takže probíhá obrovská spousta všelijakých besed nebo panelů, úterní slavnostní koncert byl samozřejmě součástí.
Ve středu se bude celý den slavit na Střeleckému ostrově. Chtěli bychom mít co nejvíc akcí, které by opravdu oslovovali lidi na ulicích, protože takový slavnostní koncert v Rudolfinu je samozřejmě skvělá věc, ale užije si ho jen pár tisíc lidí. My chceme, aby se o tom, že je co slavit, dozvědělo co nejvíc lidí. V tom nám pomáhají právě školy, města a další instituce, které s námi spolupracují.
Byla za 20 let nějaká zásadní šance, kterou Česko v Unii nedokázalo využít? Tak já si přihřeji svoji polívčičku. Možná, že jsme nedokázali využít šanci přijmout euro v době, kdy ho přijímalo Slovensko. To jsem slyšel v úterý od paní předsedkyně Markéty Pekarové Adamové (TOP 09) a celkem s tím souhlasím. Myslím si, že to je jeden z největších dluhů, který v integraci máme.
Pak se samozřejmě nemůžeme tvářit, že se nestaly věci, které se stát neměly. Zejména v oblasti čerpání, respektive zneužívání, evropských fondů. Ať už jsou to profláknuté příběhy Čapího hnízda nebo Penamu či osvětimanského vleku, ale i rozsáhlá defraudační akce v systému Severozápad. Zkrátka toto všechno byly věci, které prestiži EU moc nepomáhali.
Už nejsme nováčci
Premiér Petr Fiala (ODS) na úterní konferenci k 20. výročí na Pražském hradě prohlásil, že už bychom se měli přestat označovat coby nová členská země Evropské unie. Patříme tedy už k těm „starým“? Já to s hrdostí chci potvrdit. Zásadní posun nastal v průběhu našeho předsednictví. Česko ukázalo, že je schopno velice efektivně pracovat v tom prostředí, že už se ho naučilo používat a dokáže být dokonce lídrem a zásadním posuzovatelem důležitých věcí při rozhodování.
Ať už to bylo v souvislostech s válkou na Ukrajině a z toho vyplývající krizí, energetickou a uprchlickou. Pozoruji zblízka, že obraz Česka v očích našich partnerů v Evropské unii se zásadním způsobem posouvá a že už jsme opravdu bráni jako relevantní partner, se kterým má smysl se bavit, kterého má smysl poslouchat a případně i s ním spolupracovat na změnách, které jsou potřeba.
Co by se tím posunováním podle vás mělo v Unii změnit a zlepšit? Napovím, že třeba o přebujelé byrokracii v EU hodně mluví zemědělci, kteří jí kritizují. Teď se dokončují práce na formulaci základních strategických cílů na příštích pět let. Česko do toho přispívá, jak jsem pochopil, způsobem, který asi nebude nijak kontroverzní. Nebudeme v tom sami. Priority se evidentně mění.
Nemám z toho velkou radost, ale konstatuji, že mnohem méně se mluví o životním prostředí, environmentálních dopadech a výzvách. Mnohem více se logicky v souvislosti s agresí Ruska proti Ukrajině mluví o potřebě sebeobrany a případně další soběstačnosti, či ne závislosti na dodávkách z Ruska či z Číny.
To jsou nové strategické výzvy, které se objevily až v poslední době. V tomto bude Česko na straně těch, kteří to prosazují. Stejně tak určitě budeme mezi těmi, kteří budou tlačit na zvýšení konkurenceschopnosti Evropy, protože nemůžeme zavírat oči před tím, že vůči Americe či Číně a dalším světovým hráčům začínáme trochu ztrácet.
Vy jste zmínil byrokratizaci či přeregulovanost. Doufám, že nevznikne speciální komisariát pro zmenšení administrativy. To by byl samozřejmě jakýsi paradox. Ale všeobecná vůle ubrat regulací nebo alespoň rozumným způsobem přispívat k tomu, aby konkurence nebyla podvazována právě tím, že jsme přeregulovanÍ, tam určitě je. Češi v tomto budou rozhodně tlačit na správnou stranu.
Česko do Evropské unie vstupovalo v roce 2004, od té doby se hodně změnilo. Prvotní nadšení návratu do Evropy vystřídaly pochyby a český euroskeptismus. Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN) v podcastu Evropa v souvislostech vysvětluje, proč tomu tak je. Sám doufá, že se věci zase pomalu začínají měnit k lepšímu.
Dvořák vysvětluje, že vláda oslavy finančně nepodpořila zcela záměrně. Letos v červnu se zároveň konají volby do Evropského parlamentu a některé ze stran kandidují s programem, který je k unii velmi kritický. “Nechtěli jsme být obviňováni, že ze státního rozpočtu podporujeme jen některé strany,” dodává ministr.
Vzpomíná na pocit, že po vstupu do NATO a do EU Česko dovršilo jednu etapu návratu do Evropy. “Pamatuju si i to nadšení, samozřejmě v mnoha věcech asi nerealistické. Spousta lidí si asi myslela, že když už jsme v EU, tak do roka budeme mít všichni mercedesy a budeme mít euro za korunu,” vzpomíná na dvacet let staré události Dvořák.
Připouští, že řada očekávání neodpovídala skutečnosti i kvůli politikům, kteří mnoho slibovali. “Teprve před těmi 20 lety jsme se taky začali učit, co znamená být součástí nějakého většího celku a najít si tam svoje místo. A nebylo to jednoduché,” dodává.
Situace se podle Dvořáka začala měnit až v posledních letech. Konkrétně s posledním českým předsednictvím, kdy Praha musela sedmadvacítku provést následky ruské invaze na Ukrajinu.
K euru jsme se zavázali, říká Dvořák
V podcastu Dvořák mluví také o euru, jehož přijetí sám silně prosazuje. “Spousta lidí na to zapomíná, ale my jsme se před 20 lety zavázali, že euro přijmeme. A podle mě se sliby mají plnit,” tvrdí Dvořák.
Vysvětluje, že čtyři z pěti koaličních stran měly při sestavování programového prohlášení vlády ambice euro zavést. Když se ale Dvořák rozhodl jmenovat zmocněnce pro euro, vyvolalo to velkou bouři. “Čekal jsem, že budeme čtyři proti jednomu, ale byli jsme za STAN sami proti čtyřem.” Eura se ale podle něj nakonec Česko přece jen dočká.
Celý díl podcastu Evropa v souvislostech s ministrem pro evropské záležitosti Martinem Dvořákem (STAN) o oslavách 20 let českého členství v EU si můžete poslechnout ve všech podcastových aplikacích. Popisuje v něm mimo jiné i to, jaké oslavy chystají v jeho domovském Hradci Králové nebo k čemu je funkce ministra pro Evropu dobrá.
Migrace je přirozený fenomén, kdo tvrdí, že ji zastaví, je lhář. V pořadu Co na to ministr na CNN Prima NEWS to prohlásil ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN). Podle něj má schválený migrační pakt své chyby, ale zařídí výhodnější situaci, než je nyní. Zaplatit je podle Dvořáka lepší, než přijmout nechtěné běžence. Kritické výroky opozice k paktu označil za odpudivé. Zdůraznil, že vláda premiéra Petra Fialy (ODS) při jednání o podobě smlouvy dodržela pozici schválenou předchozím kabinetem Andreje Babiše (ANO). Expremiérovi má proto jeho kritická slova „velmi za zlé“.
„Vystrašit obyvatele a postavit se do čela jejich ochránců je jednoduché, když žádné nebezpečí nyní nehrozí. Je to jednoduchý politický program a mám to panu poslanci Babišovi velmi za zlé,“ prohlásil Dvořák. Vláda navíc podle něj dodržela rámcovou pozici Česka k migraci, kterou schválila ještě Babišova vláda.
V té se podle Dvořáka píše, že „Česko může podpořit povinný flexibilní solidární mechanismus“. Úmluva také obsahuje, že se země staví proti návrhům o povinné redistribuci osob. Schválený migrační pakt ale prý povinné kvóty nezahrnuje.
„My jsme beze zbytku dodrželi zadání, které nám přenechala Babišova vláda, a proto považuji za nemravné, nečestné a odpuzující, když opozice říká, že jsme něco udělali špatně,“ sdělil Dvořák. Slova předsedy hnutí ANO označil také za odporná.
„Rakušan s Fialou vyměnili naši bezpečnost a kulturu za neřízenou migraci, zvýšení kriminality a rozklad společnosti, jak se to děje v některých západních zemích,“ uvedl například Babiš. Migrační pakt také označil za největší ohrožení Evropy.
Lepší zaplatit, než tu mít nechtěné běžence, míní Dvořák
Podle Dvořáka má schválená verze migračního paktu spoustu chyb a ani česká vláda s jeho finálním zněním prý nebyla nadšená. Oproti původnímu znění dohodnutému při českém předsednictví v Radě Evropské unie se prý změnily zejména parametry vnější ochrany hranic. „V každém případě a bez diskuzí ale zařídí mnohem lepší stav než ten, který máme nyní,“ řekl.
Přijde mu zároveň fér, že státy, které migranty nepřijmou, za to pošlou odpovídající finanční částku. „Je to lepší řešení, než v Česku mít nechtěné migranty,“ poznamenal ministr.
Ministr pro evropské záležitosti ve vysílání CNN Prima NEWS také zdůraznil, že migrace je přirozený fenomén. „Pokud někdo tvrdí, že zastaví migraci, tak je lhář. To se udělat nedá,“ uvedl Dvořák s tím, že se lidstvo vždy pohybovalo za lepšími podmínkami. Zároveň ale dodal, že Evropa není bezedná, a proto musí udělat vše, aby množství příchozích běženců zredukovala.
Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN) označil rozhodnutí opozičního hnutí ANO zrušit domluvené pondělní jednání na Pražském hradě s prezidentem Petrem Pavlem a vládní koalicí o důchodové reformě za zbabělost. Člen vlády to uvedl v nedělním pořadu Partie Terezie Tománkové na Primě.
„To, co předvedlo ANO, je opravdu velmi smutná ukázka, jak se zbavit zodpovědnosti… Myslím si, že ten poslední krok stranou, nebo spíš ústup, je ze všeho nejvíc motivován politicky, motivován zbabělostí. Prostě před volbami dělat nepopulární věci se nechce,“ poznamenal Dvořák na adresu nejsilnější opoziční strany a jejího kroku.
ANO tento týden oznámilo, že ruší pondělní domluvenou schůzku na Hradě vzhledem k opakovaným tvrzením premiéra Petra Fialy a ministra financí Zbyňka Stanjury (oba ODS), že důchodovou reformu přijmou bez ohledu na jednání s opozicí.
„My jsme neutekli z bitvy. Důvodů, proč jsme se takto rozhodli, je víc. Poslední, který nás utvrdil v tom rozhodnutí, bylo vystoupení na kongresu ODS, kde bylo prohlášeno, že důchodová reforma projde sto osmičkou (108 hlasy koalice), že v podstatě opozici nepotřebují. My pak považujeme jakékoli jednání s takovýmto podtextem za nepřípustné,“ uvedla k tomu v Partii poslankyně ANO Jaroslava Pokorná Jermanová.
Podotkla, že pro ANO je „červená linie“ maximální věk odchodu do důchodu 65 let, „ani měsíc navíc“. „To, co předkládá vláda, není důchodová reforma,“ doplnila Jermanová.
Podle Dvořáka se vláda pokoušela jednat o důchodové reformě i s opozicí. Jenže pro tu je prý mnohem jednodušší nechat v tom koalici, aby si to schválila a nesla všechna negativa a politické dopady, které z toho budou vyplývat. A poté říkat, že pro to nehlasovali a že jsou z obliga.
„Má to ten háček, že ANO tvrdilo a tvrdí, že má vlastní koncepci, kterou nikdy nikdo neviděl. Poslanec (Patrik) Nacher tvrdil, že dokonce poslal podklady na Hrad. Na Hradě opět říkají: ,My je nemáme,‘,“ uvedl ministr.
„Myslím si, že je nezodpovědné a zbabělé utéct od jednacího stolu u takhle citlivého tématu, které bude nepochybně přesahovat ne do příští vlády, ale do několika dalších vlád, protože to ovlivňuje život generací,“ dodal Dvořák.
Jermanová jeho tvrzení odmítla s tím, že hnutí ANO má svoje návrhy, které „opravdu poslali“, a jeho poslanec Aleš Juchelka o nich mluví v médiích neustále.
Poslankyně hnutí ANO a členka zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Jaroslava Pokorná Jermanová má za to, že vláda lže, když mluví o výjimce z migračního paktu. V neděli to řekla v debatním pořadu Partie Terezie Tománkové na stanici CNN Prima News. Její oponent v debatě, ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák za STAN, naopak věří tomu, že se bezpečnostní situace v EU zlepší.0:40 / 1:56360p720p
Poslankyně vyčetla vládě přijetí migračního paktu. Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) podle ní lže, když říká, že Česká republika má z povinné solidarity v rámci EU výjimku. „Ministr Rakušan v té urputné lži pokračuje a celá vláda ho v tom podporuje,“ vyčetla poslankyně svému protějšku. „Je to lepší než stav, ve kterém žijeme teď,“ pochvaloval si naopak ministr.
„Přijatý pakt řeší ochranu vnějších hranic, zrychluje detenční řízení,“ řekl. „V Česku v současné době není migrace žádný zásadní problém,“ myslí si. Na téma detenčního řízení se vyjádřila i jeho oponentka. „Máme čtyři detenční zařízení a jsou malá. Neřeší se, kam se imigranti rozdělí,“ upozorňuje poslankyně ANO na svou zkušenost, když jako hejtmanka Středočeského kraje jedno takové detenční zařízení navštívila.
Poslankyně ANO vládě vyčetla, že migrační pakt nebyl dostatečně projednáván s opozicí. „Pan ministr Vít Rakušan si měl dojít pro mandát do sněmovny,“ myslí si Pokorná Jermanová o době, kdy Česká republika předsedala Evropské unii.
„Ty země, které dnes mají zásadní problém s migrací, jsou přesvědčeny o tom, že tento pakt je správným řešením,“ vyzdvihl Dvořák a dodal, že země, které se při hlasování o paktu zdržely nebo vyslovily proti tomuto paktu, jsou státy, které nečelí silnému náporu imigrace.
Členka zahraničního výboru Pokorná Jermanová vyjádřila strach ze zhoršení bezpečnostní situace právě u zemí, které hlasovaly pro přijetí. „Vy nevidíte bezpečnostní problémy v Německu, ve Francii a v Bruselu?“ zeptala se. „Tímto migračním paktem otevíráme dveře a tyto problémy tady mít budeme,“řekla. „Tento migrační pakt, který byl přijat i díky našemu ministru Rakušanovi, ještě zvýší tlak na země, které se dosud migraci úspěšně bránily,“ vyčetla vládě Pokorná Jermanová. „Pro nás je to extrémně nevýhodné.“
V posledních dnech se ohledně migračního paktu hojně diskutovalo o údajné výjimce, kterou by Česko mělo dostat kvůli přijetí velkého množství válečných uprchlíků z Ruskem napadené Ukrajiny. Pravda je ale taková, že o výjimku z mechanismu přerozdělování nově příchozích bude muset každý stát periodicky žádat.
„Většina uprchlíků z Ukrajiny je pod dočasnou ochranou. V době, kdy migrační pakt vejde v platnost, tito uprchlíci už budou v jiném režimu,“ vyzdvihla poslankyně ANO. Vláda už dříve avizovala, že pro současné uprchlíky z Ukrajiny zavede speciální režim, který by žádost o výjimku zjednodušil.
Ministr také připomněl šest let starou kauzu, kdy Česká republika za vlády Andreje Babiše (ANO) odmítla přijmout na padesát syrských sirotků. „Jako Čech se dodnes stydím, že jsme nebyli schopni přijmout padesát syrských sirotků,“ vzpomněl Dvořák. „Myslím si, že je výsostné právo České republiky rozhodnout si, koho na své území vstoupí. Tímto migračním paktem o něj přichází,“ upozornila Pokorná Jermanová.
V další fázi debaty se k tématu vyjádřili i další. Poslanec Jan Farský (STAN) vyzdvihoval u migračního paktu lepší ochranu vnějších hranic. „Je daleko výhodnější hlídat vnější hranice než vnitřní a uvnitř mít volný pohyb osob,“ myslí si.
Místopředsedkyně ODS Eva Decroix si všímá nedokonalostí migračního paktu, ale zároveň si uvědomuje nutnost jeho přijetí. „Vnímám pakt jako ne zcela dokonalé řešení, ale řekněme, že to je nutná cesta,“ balancuje Decroix. „Solidarita má fungovat tak, aby nevytvářela pocit, že je někdo do něčeho nucen,“ upozornila Decroix na možný problém ve fungování nového mechanismu.
„Česká republika nemá zájem na přílivu nelegálních imigrantů do země,“ myslí si místopředsedkyně ODS Eva Decroix. „Proto je nutné zabránit tomuto přílivu na vnějších hranicích,“ vidí naopak výhodu nově přijatého paktu.
Další host debaty poslanec Jaroslav Bžoch (ANO) upozornil na nejasnou úpravu ochrany vnější hranice Evropské Unie. „Navrátili jsme pouze 21 % nelegálních uprchlíků a v tom novém paktu to není řešeno,“ upozornil poslanec.
„Pokud uprchlíci projdou přes bezpečné země, tak mají zažádat o azyl tam,“ má jasno Bžoch. Se svou oponentkou ve debatě Decroix se neshodli na znění migračního paktu. Poslanec Bžoch si myslí, že jsou v paktu povinné relokace, Decroix upozornila, že „žádné povinné relokace v paktu nejsou.“
K tématu ochrany vnějších hranic se následně vyjádřil i Farský. „Daleko jednodušší je vracet imigranty z detenčního zařízení než z území EU jako je tomu dnes,“ vyzdvihuje Farský. „To, že jsou oficiálně mimo území Unie, ještě neznamená, že tu imigranti opravdu nejsou,“ oponoval mu Bžoch.
Poslední komentáře