Zdroj a odkaz na video: https://www.forum24.cz/proc-je-andrej-babis-bezpecnostnim-rizikem-pro-cesko-argumenty-ministra-dvoraka-hovori-jasne
PROJEV / Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN) v úterý na mimořádné schůzi sněmovny, kterou svolaly koaliční strany k projednání, zda je předseda opozičního hnutí ANO Andrej Babiš bezpečnostní hrozbou pro Českou republiku vzhledem k jeho postupům a výrokům, vysvětlil, proč jsou obavy na místě. Deník FORUM 24 ministrův projev přináší v plném znění.
Vážení, nečiní mi žádné potěšení, že český parlament má na mimořádné schůzi řešit otázku naší národní bezpečnosti, tedy téma, které by ze všech nejvíce vyžadovalo celospolečenský konsensus. Bohužel, tato schůze naznačuje, že tomu tak dnes v Česku není. Chci ale věřit, že naše dnešní jednání může přinést žádoucí změnu.
Dovolte mi nejprve kratičkou rekapitulaci toho, co bezprostředně předcházelo svolání této schůze. Minulou neděli uvedl pan ministr Lipavský v České televizi všeobecně známou věc, že, cituji, „Andrej Babiš, poslanec za ANO, začíná být kvůli svým výrokům bezpečnostním ohrožením Česka“. Jak už jsem řekl, to není nijak šokující sdělení, a já se posléze pokusím dodat několik argumentů k tomu, proč tomu tak opravdu je.
A novinkou není vlastně ani to, jak na to zareagoval pan poslanec Babiš, soudně usvědčený lhář, jehož stopu lze nalézt v několika svazcích StB a jenž je současně předsedou největší opoziční strany. Věrný svému dělení lidí kolem sebe jen na dvě kategorie, tedy na poddané či slouhy na straně jedné, a na nepřátele, které je potřeba zničit, případně z nich učinit poslušné otroky, na straně druhé, rozhodl se postupovat obvyklým způsobem, jako mnohokrát před tím. Přidám další citát: „Udělejte mi podklady na toho…, napište mi příběh, jak se vykašlal na naše lidi…“ atd. Většina z nás už to asi v poslední době slyšela… A jako vrchol hnusu, dotaz „Má děti?“, který navzdory trapným pokusům to vydávat za hledání témat ke konverzaci svědčí o schopnosti poslance Babiše bezohledně zatáhnout do svých špinavých politických útoků i děti svých protivníků.
Můžete mi věřit, že vím, o čem mluvím, podobně postupoval nedávno i vůči mé rodině. Tehdy jsem tady ve sněmovně reagoval vystoupením, které si také dovolím ocitovat, protože na něm nemám dnes co měnit: „…takhle prostě fungují StBácké metody. Někoho nepravdivě pošpinit. I když se podaří prokázat, že to není pravda, kus té špíny už prostě mezi Vašimi přáteli, ve veřejnosti na Vaší pověsti zůstane.“
Takže vlastně jedinou neobvyklou novinkou v takové situaci je to, že se díky neobratnosti pana poslance Babiše ta ubohá špinavost dostala na veřejnost. Je smutné, že předseda největší české opoziční síly píše česky na úrovni žáka 5. třídy. Je poněkud děsivé, že ve své funkci je schopen dopustit se tak fatální chyby, jako je poslání intimního a důvěrného pokynu na špatnou adresu. Je odpudivé vidět na vlastní oči, jak tento poslanec přemýšlí a jedná. Možná Vás ale překvapím názorem, že to všechno bych já osobně neoznačil za „bezpečnostní riziko“. Koneckonců, tohle všechno se stalo a vyjevilo až poté, co pan poslanec Babiš za takové riziko již byl veřejně označen.
A z toho dále vyplývá, že příčina či příčiny k vyslovení takového názoru leží někde v minulosti, více či méně vzdálené před touto poslední epizodkou v řadě trapasů a ostudných kroků, které jsme už od poslance Babiše viděli a zažili.
Dovolím si začít tím, co všechno podle mě může být bezpečnostním rizikem. Jako držitel bezpečnostní prověrky na stupeň „Tajné“ a prověrky NATO například vím, že za bezpečnostní riziko je považován ten, kdo je potenciálně vydíratelný, či ten, v jehož minulosti se vyskytují nějaká temná či nevysvětlitelná místa. A takových se v životě pana poslance Babiše pár najde. Nepočítám už mezi ně otázku, zda byl, či nebyl naverbován pod krycím jménem Bureš, jako agent StB číslo 25085. Ať už se to v budoucnu prokáže, či nikoli, je to věc už natolik veřejnosti známá, že si jen těžko lze představit, že právě přes tuto temnou kapitolu by bylo možno ho dále vydírat.
Úplně jiná káva je ovšem například historie počátků jeho podnikatelských úspěchů. Dosud se třeba nepodařilo ověřit, kdo byli ti neznámí spolužáci ze švýcarského lycea, kteří mu údajně na počátku finančně pomohli s oddělením Agrofertu od Petrimexu. Tajemstvím zůstává i to, čím je vlastně během jediného roku společného studia Andrej Babiš tak zaujal, že mu po 20 letech pomohli k miliardovému kšeftu, a čím se jim odvděčil. Pláštíkem tajemství už také asi navždy zůstane přikryto, jaké ve skutečnosti byly vztahy a vazby s tehdejším vládcem podsvětí Františkem Mrázkem, jenž o Andreji Babišovi mluvil nepříliš lichotivě jako o „chemickém Alím“ krátce před tím, než byl zavražděn neznámým nájemným vrahem. Příběhů, které naznačují mírně řečeno poněkud nestandardní metody při vzniku, podnikání a expanzi firmy Agrofert, je v historii tohoto holdingu mnohem více. Doporučuji například knihu „Boss Babiš“. Právě ta míra nejistoty je sama o sobě důvodem k obavám, zda náhodou není jejich aktér vydíratelný a zda tedy není oním bezpečnostním rizikem.
Ale ani to by jistě nebylo důvodem ke svolání mimořádné schůze sněmovny, protože ani tyto obavy a tato podezření nejsou ničím novým. Je ale namístě si je občas připomenout, abychom nezapomněli, s kým máme tu čest, až budeme hledat motivaci k jeho dnešním krokům a činům.
Když už jsme u toho vzpomínání, považuji za nezbytné připomenout ještě další důvod k úvahám o tom, zda poslanec Babiš je či začíná být bezpečnostním rizikem pro naši zemi. Zřejmě většina z nás slyšela v poslední době řadu výroků pana poslance o tom, že současná vláda „otevírá dveře migrantům tím, že schválila migrační pakt“, případně o tom, jak „podporuje či propaguje zelené šílenství zvané Green Deal“. Nemám nic proti tomu, pokud lídr opozice kritizuje kroky současné vlády, ba ani proti tomu, když to činí ostře a nesmlouvavě. To je rolí opozice, byť ne každá opozice používá proti vládě lži a dezinformace. Chci ale upozornit na to, že s Green Dealem na evropské úrovni souhlasila minulá vláda v čele s Andrejem Babišem a migrační pakt tato vláda vyjednávala dle rámcové pozice stanovené opět minulou vládou a doslovně ji dodržela.
Nechci-li připustit, že nebyl bývalý premiér zcela příčetný buď v okamžiku jejich schvalování, nebo naopak není při smyslech nyní, je tu možnost, že si prostě jen nepamatuje, co vlastně v zastoupení své země kdy a kde odsouhlasil. To by samo o sobě bylo dosti varovné. Ale já se spíš domnívám, že pan poslanec Babiš zcela postrádá jakékoli názorové ukotvení. Je mu docela jedno, co kdy v minulosti řekl a hájil, vše to hodí z okna ve chvíli, kdy se mu to přestane hodit, nebo když zjistí, že mu to nepřinese žádný zisk. To už u politika ve vrcholné vládní či ústavní funkci za bezpečnostní riziko podle mě považovat lze. Ten, kdo nevyznává vůbec žádné zásady a principy, je podle mě ochoten a schopen zradit kdykoli kohokoli, včetně vlastní země, pokud dostane dostatečně atraktivní nabídku.
Ale ani to by asi nebylo samo o sobě dostatečným impulsem ke svolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na téma národní bezpečnosti, kdyby se naše země, Evropa a vlastně celý demokratický svět neocitly v situaci, která nastala v únoru roku 2022. Tehdy, jak asi všichni víme, napadlo putinovské Rusko svého menšího souseda, svobodnou a nezávislou zemi, suverénní Ukrajinu. Pro nás, Čechy i Slováky, je to situace nebezpečně známá, protože ruské okupanty jsme zažili i v naší zemi celkem nedávno. Proto bylo od počátku naším vlastně životním zájmem přesvědčit naše partnery v EU a celý demokratický svět, že se nejedná o občanskou válku či snad dokonce jen o nějakou lokální přestřelku, ale že je to frontální útok na celý Západ, na principy svobody a demokracie, ve kterém musíme Ukrajinu v maximální možné míře podporovat. Naštěstí si to naši partneři v EU celkem brzy uvědomili. Pochopili, že nejlepší a nejefektivnější zbraní k podpoře a záchraně Ukrajiny je právě naše jednota a soudržnost, zatímco Putin od počátku věřil a věří, že se mu podaří náš společný postoj rozložit za cenu větších či menších protislužeb, za které budou někteří politikové a zejména byznysmeni Ukrajinu ochotní zradit a zaprodat.
Ano, na země bývalého sovětského bloku bylo snazší vytvářet nátlak, protože byly mnohem více závislé na ruských energiích než naši přátelé na Západě. Současně ale bohužel nelze ani vyloučit, že nutnost ustupovat Rusku v otázkách obchodu s životně důležitými surovinami byla jen zástěrkou, která měla krýt velmi osobní motivace některých politiků, ať už jejich přímou korupci, nebo naopak vydíratelnost skrze hříchy z minulosti, o které jsme tu dnes mluvili hned na úvod. O tom, proč se například Maďarsko a dnes i Slovensko rozhodlo postupně rozbíjet jednotný postoj a strategie naší pomoci Ukrajině, lze jen spekulovat, faktem nicméně bohužel zůstává, že právě to se dnes děje. A co víc, také předseda nejsilnější opoziční frakce v Česku se každým dnem víc a víc přibližuje rétorice a postojům svých údajných přátel, které také politicky silně podporuje, tedy Viktora Orbána a Roberta Fica.
A tím se konečně dostáváme k tomu, proč jsem opravdu přesvědčen, že největším bezpečnostním rizikem dnešních dnů není ani temná minulost Andreje Babiše, ani jeho StBácké návyky aplikované dodnes, ale právě jeho současné na veřejnosti vyjadřované postoje k ruské agresi na Ukrajině a obecně k našemu postavení v bezpečnostní struktuře demokratického světa. Jedním z velmi silných signálů o tom, že je svými výroky schopen narušit či zpochybnit samotné principy naší bezpečnostní strategie, budované od 90. let minulého století, bylo jeho skandální vyjádření v rámci prezidentské kampaně, že by jako prezident odmítl plnit naše závazky vyplývající z členství Česka v NATO a vyslat naše vojáky, aby bránili jinou členskou zemi, pokud by byla napadena. Už tehdy tuhle svoji zjevnou nekompetentnost a zbabělost zkoušel zabalit do výkřiků o tom, že on je pro mír, zatímco mnozí jiní jsou váleční štváči, kteří by ze všeho nejraději posílali naše děti na zbytečná válečná jatka, což podle něj rozhodně není v našem národním zájmu.
Dovolím si Vás teď požádat o trochu trpělivosti s jednou malou literárně historickou odbočkou, na níž bych rád dokumentoval, proč je taková rétorika nebezpečná, škodlivá a zcela v rozporu s našimi národními zájmy. Předpokládám, že většině z přítomných nemusím dlouho a dopodrobna vysvětlovat, kdo to byl Karel Čapek. Pro pana poslance Babiše ale přece jen pro jistotu zopakuji, že to byl jeden z nejskvělejších a světově nejznámějších českých spisovatelů a dramatiků, velmi blízký například i našemu prvnímu prezidentovi Tomáši Garrigue Masarykovi. Věřím, že právě Karla Čapka nikdo nebude podezírat a osočovat z nějakého válečného štvaní. A tento mimořádný humanista, člověk plný empatie a lásky k lidem, napsal v roce 1938, tedy v době nástupu fašismu v Evropě, divadelní hru jménem Matka. Dovolím si stručně připomenout její děj: Hlavní hrdinka postupně ve válce ztratí manžela a pak také tři syny. Zůstává sama v domě s posledním synem, benjamínkem Tonim, kterému chce za každou cenu zabránit, aby také odešel na frontu. Když ale v rádiu vyslechne zprávu o tom, že agresor střílí do malých dětí, sama vloží synovi do rukou pušku po otci a řekne to slavné „Střílejí do malých dětí!? Jdi!“
Omlouvám se za to malé literární okénko, ale považoval jsem ho za velmi názornou ilustraci situace a zásadních otázek, kterým naše země a celá Evropa dnes čelí. Nikdo si nemůže přát, aby mladí mužové a ženy, naše děti či vnoučata umírali ve válce, tím spíše se ale nemůžeme a nesmíme nikdy smířit s tím, že brutální agresor bezohledně vraždí malé děti, znásilňuje ženy, ničí školy, divadla a nemocnice přesně tak, jak to vidíme právě teď na Ukrajině ze strany barbarských ruských okupantů.
Naopak právě nejzákeřnější ruská propaganda, kterou bohužel slýcháme i v naší zemi od českých politiků, je zaměřena přesně tímto směrem. „Nastolme mír, aby už skončilo zabíjení a umírání!“ Nastolit mír je ale přitom přece ze všeho nejvíc právě v rukách Ruska?! Stačí jediný rozkaz vrchního velitele okupačním vojskům, aby se stáhla z okupovaných území za hranice Ukrajiny, a není nejmenších pochyb, že od té chvíle nevystřelí Ukrajina už ani jediný náboj. Rusko to ale odmítá udělat, dál vraždí civilisty, ničí infrastrukturu, krade pračky a ledničky a farizejsky přitom volá po mírových jednáních, jejichž cílem ovšem není nic jiného, než zafixovat si dobytá okupovaná území a získat čas na přípravu další expanze. Protože, když to Rusku projde i tentokrát, podobně jako jsme nepotrestali okupaci Krymu či obsazení Donbasu, jen to posílí Putinovo přesvědčení, že mohou brzy zase vyrazit do boje. Proti komu? Proti Západu, demokracii, svobodě, právu volby, proti principům, na kterých stojí naše civilizace a kultura a které Rusko nenávidí a chce je zničit. Tedy i proti nám, proti naší zemi a jejím občanům.
Dámy a pánové, možná některé z Vás tenhle pokus o popsání situace, v jaké se nacházíme, nepřesvědčil. Nevím… Na chvilku se ještě vrátím k té Čapkově Matce. Připomenu rok, kdy měla premiéru v Národním divadle v Praze. Byl to rok 1938. I elementární znalosti dějepisu 20. století umožňují dopočítat, co se stalo za rok poté naší zemi, a kolik milionů lidí posléze zemřelo v následné světové válce. Můžeme ocenit předvídavost Karla Čapka. Ale nepoučit se z vlastních ani světových dějin může být opravdu sebevražedné. A já nemohu uvěřit, že poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky opravdu chtěli zavírat oči a strkat zase jednou hlavu do písku před riziky, která naší zemi hrozí. Že by snad jako Češi, Moravané či Slezané nechtěli, aby naše země byla dostatečně odhodlaná a připravená naši svobodu a demokracii hájit, a to třeba i vojensky, pokud by to bylo zapotřebí.
Nemáme-li tedy čelit skutečnému bezpečnostnímu riziku a hrozbě úplného rozložení společenské smlouvy a důvěry našich občanů v naši schopnost obstát tváří v tvář skutečným hrozbám, prosím, přihlasme se společně k tomu, že pravé vlastenectví a národní hrdost se projevuje nikoli vlajkou na profilu, ale především ochotou a připraveností bránit svoji zem a hodnoty, na nichž byla budována od svého založení. A řekněme našim občanům jasně, že v tomhle je koalice a opozice na rozdíl od řady sporných otázek zcela jednotná a svorná. Jen tím jsme schopni odvrátit bezpečnostní hrozby, o kterých tu dnes mluvíme. Lepší vyústění dnešní naší debaty si lze jen těžko představit. Děkuji vám za pozornost.
Poslední komentáře