Hradečák, Číslo: 5, Královéhradecký kraj

Jméno a příjmení:  Martin Dvořák 
Věk: 65 let
Vzdělání: Vysoká škola ekonomická v Praze
Zaměstnání: diplomat v aktivním odpočinku
Host očima Elišky H.

V jednom z posledních vydání Hradečáku jsme otiskli fragmenty z nové knihy prvního polistopadového primátora Hradce Králové a dnes již emeritního velvyslance ČR v Kuvajtu, Martina Dvořáka. A tak není asi úplně překvapením, že právě nedlouho po jeho plánovaném ukončení diplomatické mise a návratu do Hradce Králové sedíme v kavárně a povídáme si o životě v Kuvajtu, našem městě i jeho dalších životních plánech. Další osobností v rubrice Hradečáci o Hradci je Martin Dvořák.Jak už to v životě bývá, jeho směřování do zahraničí a potažmo do diplomacie směřovala náhoda. „Po skončení mého primátorování v Hradci jsem dostal dopis z Rady Evropy, který byl ještě sice na moje jméno, ale adresovaný na adresu Magistrátu. A jedna hodná úřednice mi zavolala a předala mi ho. Byla v něm pozvánka ke spolupráci v misi OSN v Kosovu, ze které pak vzniklo moje první zahraniční angažmá, a to v barvách OSN. Díky dalším shodám náhod a různým setkáním jsem se pak dostal do časově omezených služeb ministerstva zahraničí, které pak přešly až do stálého pracovního poměru, který po více než 17 letech skončil s angažmá v Kuvajtu,“ popisuje svoji cestu Martin Dvořák.Povídat bychom si mohli hodiny, jeho schopnost zaujmout veselými i vážnými historkami „z natáčení“ je výjimečná, stejně jako informace o Hradci, který po celou dobu svých zahraničních misí sledoval. Kdo by čekal, že si dnes jako vysloužilý diplomat sedne na kávičku a spokojí se s povídáním o životě ve světě, by se mýlil. Stejně jako všichni úspěšní lidé má energie na rozdávání, a proto se rozhodl přijmout nominaci na kandidátku do podzimních voleb do poslanecké sněmovny v barvách Starostů s Piráty. Tak se nechme překvapit, zda uspěje.

Hradec nebo Pardubice?
V Pardubicích jsem vyrostl, mám k nim sentimentální vztah a krásné vzpomínky. Ale rozhodující pro velkou část mého života byl Hradec, s nímž se cítím spojen nadosmrti. A zrovna teď si opravdu po návratu z pouště užívám jeho krásy, zejména samozřejmě tu záplavu zeleně, kterou si možná běžný Hradečák ani neuvědomuje.

Jaký je aktuální Hradec očima člověka, který trávil poslední roky v Kuvajtu?
Krásný a zelený. Ale má jistě řadu svých problémů, jejichž řešení se bohužel jakoby stále odkládá, protože naše město jakoby ztrácí dynamiku a touhy být na špici.

Sport nebo kultura?
Vím, že mám v Hradci pověst toho, kdo zanedbával sport a fandil jen kultuře. Ve skutečnosti jsem přesvědčený, že právě správný mix nabídky kulturní i sportovní, aktivní i pasivní je tím, o co by mělo usilovat město pro svoje občany. A já sám si užiju kolo i sledování fotbalu stejně, ne-li častěji než koncert nebo divadelní představení.

Jaké místo v Hradci byste doporučil přátelům, kteří přijíždějí poprvé do našeho města?
Asi Soutok, tedy Jiráskovy sady, a samozřejmě klasiku v podobě Muzea, Bílé věže a Hučáku. A k tomu kousek Gočára, tedy jeho komplex škol.

Pokud byste mohl v Hradci něco změnit, co by to bylo?
Vedení. Je mi smutno, když vidím, jak Hradec poslední dobou spí na vavřínech, které už poněkud povadly. Chybí tu vize, nápady a tah na branku a místo toho si zastupitelé po dlouhé měsíce okopávají kotníky a boří bábovičky.

Děkuji za příjemné povídání a přeji pevné zdraví a spoustu energie. Autor: Eliška H.