S Honzou Švejnarem jsem se nejprve setkával jako člen ODA, ke které měl tehdy mladý česko-americký ekonom velmi blízko a bylo velkou radostí poslouchat jeho přednášky či debaty, a to nejen o ekonomice. Pak jsme se nějakou dobu moc nevídali, pohybovali jsme se každý na jiné polokouli a možností se sejít bylo moc málo.

Šťastná náhoda nás ale svedla dohromady nejprve ve Washingtonu, kde zrovna trávil svůj „sabatikl“, tedy období, kdy američtí profesoři mají rok volna na odpočinek nebo na přípravu nové akademické práce. Měli jsme tam společné přátele, často a rádi jsme se scházeli a také jsme společně prožívali jeho marný boj o prezidentské křeslo v Česku. Náhoda tomu chtěla, že když se Švejnarovi chystali opustit Washington a přesunout se do New Yorku, počasí jim zkazilo naplánovanou rozlučku venku, a tak jsme se narychlo sešli v našem domku v Bethesdě, tedy na předměstí Washingtonu. Tam vznikl i tenhle snímek, kde ještě byla s Honzou i jeho úžasná manželka Kathie, která později zcela nečekaně zemřela a pro Honzu to byla obrovská rána.

Další souhra šťastných náhod nás svedla dohromady i potom v New Yorku. Jen pár dní potom, co jsem se tam ocitl, slavil pan profesor šedesátiny a já měl to štěstí, že jsem se na té velmi soukromé oslavě zcela nečekaně objevil, snad jako milé překvapení. Dalších 5 let jsme spolupracovali a přátelili se docela intenzivně, bylo by hříchem pro českou diplomacii takové eso v newyorském prostředí nevyužívat a Jan nikdy neodmítl pomoc, setkání nebo přednášku. Přátelíme se dodnes a pro mě je velkou vzpruhou vědomí, že Honza je vždycky ochoten mi pomoci. 

https://jansvejnar.cz/zivotopis/

“Velmi si vazim Martina Dvoraka. Je to clovek s vysokou osobni integritou a obrovskymi schopnostmi a zkusenostmi. Bude velkym prinosem do poslanecke snemovny.”

Jan Švejnar